bonvi.cz >Psychika >Úzkost - jak ji zvládnout

Úzkost - jak ji zvládnout

Úzkost vyjadřuje náš strach a obavy, často bez důvodu. Úzkostná porucha (nemoc) je dlouhodobá opakující úzkost v určitých situacích.
Postihuje všechny věkové skupiny. Může se objevit kdykoli v průběhu našeho života.
Ke zlepšení stavu pacienta lze využít několik způsobů léčby (doplňky stravy, léky, psychoterapii, biologické metody).
aktualizovano listopad 2021
Aktualizováno listopad 2021

Co je úzkost

Úzkost je z lékařského (psychiatrického) pohledu složitá kombinace emocí zahrnující strach, zlé předtuchy a obavy.

Za běžných okolností je přirozenou a zdravou emocí vůči stresové situaci (např. strach z doktorů, vystrašení, strašidelné představy, autohavárie atd.). Zažívá ji každý z nás, různou intenzitou a v rozdílných situacích.

Pokud se úzkost často opakuje, postupně zhoršuje a dlouhodobě negativně ovlivňuje kvalitu našeho života, jedná se již o nemoc zvanou úzkostná porucha. Spolu s depresemi jde o nejčastější psychickou poruchu.

Co je úzkostná porucha

Úzkostná porucha je pravidelná nepřiměřená úzkost, která může být zdravotním problémem a vyžaduje odbornou pomoc lékařů.

Úzkostné poruchy se řadí k nejčastějším psychickým onemocněním. V roce 2015 bylo v České republice hospitalizováno 8058 pacientů s diagnózou neurotické, stresové a somatoformní poruchy, tj. 15,4 % z celkového příjmu v lůžkových psychiatrických zařízeních. V témže roce se léčilo ambulantně u psychiatra 39,3 % pacientů s výše zmíněnou diagnózou a poruchami chování‚ spojenými s fyziologickými poruchami a somatickými faktory.

Statistiky také napovídají, že více než polovina pacientů s úzkostnou poruchou má minimálně ještě jednu další psychiatrickou diagnózu (nejčastěji depresi).

Mezi hlavní rizikové faktory, které mohou vést ke vzniku úzkostných onemocnění, patří:

  • genetika – výskyt nemoci v rodině
  • plachost
  • environmentální vlivy – potíže v práci, problémy ve vztazích nebo v rodině
  • medicínské – symptom jiné nemoci, vliv užívaných léků
  • užívání nepovolených látek - jako jsou drogy
  • nadměrné užívání kofeinu
  • pohlaví – u žen až 2x častější výskyt v porovnání s muži

Odborníci rozlišují 3 základní typy dle původu vzniku úzkostí:

  • spontánní úzkost – její rozvinutí je naprosto nečekané, není vázáno na žádný konkrétní předmět či situaci,
  • situační úzkost – vztahuje se k určitému předmětu či situaci, je možné ji tedy předvídat,
  • anticipační úzkost – spouštěčem tohoto typu je pouhá představa, která vyvolá u člověka pocit úzkosti.

Podle DSM 5 (The Diagnostic and Statistical Manual of Health Disorders; 5th edition) se rozlišují následující typy úzkostí:

  • panická porucha – charakterizována krátkými nebo náhlými ataky intenzivních obav; po vypuknutí se rychle stupňují a svého vrcholu dosahují po cca 10 minutách
  • generalizovaná úzkostná porucha – zahrnuje nadměrnou, dlouhotrvající úzkost a obavy z ne zcela specifických životních událostí, předmětů a situací
  • agorafobie – lidé s touto poruchou mají strach např. z cestování hromadnou dopravou, uzavřených/otevřených prostor, stát ve frontě/v davu, být sám mimo domov
  • selektivní mutismus – nastává, když lidé ve specifických sociálních situacích nedokáží mluvit, i když mají potřebnou jazykovou znalost (např. Velmi časté je to při zkoušení ve škole, kdy nejste schopni opakování slov zkoušejícího)
  • specifické fobie – lidé trpící specifickou fobií pociťují strach či úzkost při kontaktu s konkrétním předmětem či situací, např. z létání, výšky, krve, určitého druhu zvířat (např. pavouků, hadů)
  • sociální úzkost – při této nemoci mají nemocní strach z negativního hodnocení svých činů nebo chování spojených s jejich úzkostí, což je přivádí do rozpaků
  • separační úzkost – úzkost se projevuje po odloučení od místa či osoby, které poskytovalo bezpečí nebo ochranu

Příznaky úzkosti

Podobně jako existují různé typy úzkostných poruch, tak jsou různé i jejich příznaky.

Mgr. Aleš Krebs, PhD.
Úzkost se projevuje pocitem ohrožení a často nespavostí. Mezi četné příznaky úzkostných stavů se řadí bušení srdce, třes, blednutí, červenání, pocení či průjem.

Níže je přehled převažujících příznaků dvou nejčastějších úzkostných poruch. A to panické a generalizované úzkostné poruchy.

Generalizovaná úzkostná porucha

  • neklid
  • podrážděnost
  • svalové napětí
  • snadná unavitelnost
  • potíže se soustředěním
  • obtížně kontrolovatelné obavy
  • problémy se spánkem

Panická úzkost

  • bušení srdce
  • zrychlený srdeční tep
  • chvění či třes
  • pocity dušnosti
  • pocit ztráty kontroly
  • pocení

Projevy úzkosti

Jak předcházet úzkosti

Úzkostné stavy ovlivňují nejen životy pacientů, ale i jejich okolí. Přesto existují způsoby, jak úzkosti předcházet:

  • techniky zvládání stresu – tai-chi, jóga či meditace pomáhají uvolnit tělo a navíc si během jejich praktikování pročistíte mysl
  • aktivní pohyb – značné množství vědeckých studií poukazuje na účinnost aktivního pohybu v boji s úzkostí
  • spánková hygiena – snažte se dodržovat doporučená opatření, která mohou zlepšit váš spánek a tím i psychický stav. Přibližujeme některé body režimu doporučeného Národním ústavem duševního zdraví (NÚDZ) – ulehejte a vstávejte po celý týden přibližně ve stejnou dobu; od pozdního odpoledne se vyhýbejte kávě, energetickým nápojům, zelenému a černému čaji; před spaním a během nočních probuzení nekuřte
  • vyvážená strava – věděli jste, že některé potraviny dokáží snížit míru úzkosti a povzbudit imunitní systém? Patří sem např. potraviny bohaté na hořčík, tučné ryby aj.
  • udělejte si čas na malé radosti – každá radost, byť malá, zvedne člověku náladu
  • ve volných chvílích se věnujte tomu co máte rádi – četba, malování, poslech hudby…Je toho tolik, co můžete dělat
  • udržujte kontakt s lidmi, na nichž vám záleží – osobní kontakt můžete nahradit telefonickým nebo video hovorem
  • trénink proti úzkostlivé situaci – v počáteční fázi se uplatňuje trénink zvládání situací, které vyvolávají úzkost. Co to znamená v praxi? Máte-li strach z vody, učte se plavat. Úzkost při zkouškách zmírní jejich pravidelné absolvování. V počáteční fázi je velmi pravděpodobné, že si organismus na situaci zvykne.

Jak se zbavit úzkosti

Metodu volíme podle intenzity úzkostí. Pokud jsou v počátečním stadiu (objevují se pouze někdy a rychle odezní), vyzkoušejte doplňky stravy. Při zhoršování stavu, kdy úzkosti narušují váš život, zajděte k vašemu obvodnímu lékaři, který navrhne postup.

1. Bylinky a potravinové doplňky na ůzkost

Pokud na sobě pozorujete přehnanou úzkostlivost, můžete se podívat na internetu nebo zeptat lékárníka. Nechte si doporučit některé z účinných volně prodejných léků nebo doplňků stravy na úzkost na přírodní bázi. Většinou se jedná o tablety či bylinné čaje obsahující některou z těchto bylinek, ev. jejich směsi. Typické bylinky na úzkost jsou tyto:

  • levanduli – tato rostlina je považována za účinného bojovníka (nejen) s úzkostí; účinná je také ve formě levandulového oleje nebo do koupele
  • mučenku – má vliv na nervovou soustavu člověka
  • třezalku – pomáhá při potlačování úzkosti, podpoří váš duševní klid
  • meduňku – vyniká zklidňujícími účinky
  • chmel – má uklidňující účinky;
  • kozlík – nachází uplatnění při mírnění stresu

Na trhu jsou dostupné i další látky proti úzkosti. Jmenujme alespoň některé z nich - CBD, lecithin nebo ginkgo biloba. Také je vhodné doplňovat hořčík a komplex vitamínu B.

2. Farmakoterapie

Když neuspějete se samoléčbou, vyhledejte lékaře. Léčba úzkostných stavů již není výsadou pouze psychiatrů, ale mohou ji navrhovat také praktičtí lékaři a jiné odbornosti. Jak probíhá léčba?

Z využívaných léků jmenujme antidepresiva (nejlepší antidepresiva jsou ze skupiny SSRI, SNRI, TCA), léky proti úzkosti či beta-blokátory; jako podpůrné prostředky je možné využít antipsychotika (v současné době je zvažována i monoterapie touto skupinou látek).

Léky nevyléčí úzkostné stavy, ale mohou pomoci se zmírněním symptomů. Je možné, že budete muset několik léků vystřídat než najdete s lékařem kombinaci, která vám zabere.

Více o lécích se rozepisujeme v článku o depresích.

3. Psychoterapie

Psychoterapii vede zkušený psycholog. S největším úspěchem se v léčbě úzkosti setkává:

  • expoziční terapie – při terapii vystavuje psychoterapeut pacienta situacím, které u něj vyvolávají úzkost. Rozdělujeme expoziční terapii přímou (vystavení stresoru v reálu) a nepřímou (vystavení stresové situaci probíhá pouze v představách).
  • kognitivní – je zaměřena na identifikaci, zpochybnění a neutralizaci nepotřebných nebo zkreslených myšlenek.
  • kognitivně-behaviorální psychoterapie – během tohoto typu terapie se snaží terapeut naučit řešit konkrétní potíže, se kterými pacient přichází. Učí je různým způsobům myšlení, chování a reagování na předměty a situace vyvolávající úzkost a strach.

Aby byla psychologická sezení účinná, musí být zaměřena na konkrétní úzkosti daného člověka a přizpůsobená jeho potřebám.

Doplňkové možnosti terapie

Z doplňkových terapeutických možností se vkládají velké naděje do fyzické aktivity. To, že má pohyb pozitivní dopad na naše tělo, je známo již dlouho. Podle dostupných meta-analýz však není signifikantní rozdíl mezi aerobním a anaerobním cvičením. Najděte si proto takovou fyzickou aktivitu, která vás bude bavit a budete ji vykonávat pravidelně. Ne pouze týden nebo měsíc, ale dlouhodobě.

Závěr

Prvním krokem k úspěšné léčbě je uvědomění si, že máte problém a odhodlání s tím něco udělat. Vyhledat lékaře nebývá až takový problém, ale najít takového, který vám bude vyhovovat, se nemusí povést hned napoprvé.

Léčba úzkostných poruch by měla být dlouhodobého charakteru, a to i v případě plného vymizení příznaků. Předčasné ukončení medikamentózní léčby zvyšuje totiž riziko relapsů.