bonvi.cz >Klouby >Péče o klouby

Péče o klouby a prevence před onemocněním kloubů

Péče o klouby a prevence před onemocněním kloubů
Klouby jsou nejvíce zatěžovanou složkou pohybové soustavy. Je proto dobré naučit se o ně správně pečovat.
V článku podrobně popisujeme, jak funguje kloubní aparát a v jakých místech nejčastěji dochází k problémům.
Na závěr se dozvíte, co můžete udělat proto, aby vaše klouby dlouho vydržely v dobré kondici.
aktualizovano květen 2021
Aktualizováno květen 2021

Kloub je pohyblivé spojení dvou a více kostí. Jeho úlohou je umožnit tělu pohybovat se ve volném prostoru.

Klouby, kosti, vazy a svaly tvoří pohybový systém, který představuje složitý a vzájemně provázaný aparát. Aby pohyb mohl správně a bezbolestně proběhnout, musí být všechny tyto složky v dobrém stavu.

Jelikož klouby a kosti vykonávají pohyb, často podléhají úrazům a opotřebení. Kvůli tomu vznikají funkční poruchy, které se projevují bolestí kloubů nebo omezením pohybu.

Klouby lidského těla.
Klouby lidského těla.

Příčiny kloubních potíží mohou být různého charakteru – od obezity až po závažná systémová onemocnění.

Za nejčastější příčinu bolesti kloubů jsou považovaná tzv. degenerativní onemocnění (např. osteoartróza), jejichž výskyt stoupá s věkem.

Degenerativní onemocnění vznikají

  • nepřiměřeným zatížením kloubu vlivem vadného držení těla,
  • ochablosti posturálního svalstva,
  • fyzicky náročné činnosti
  • nebo úrazu.

Výsledkem jsou nevratné degenerativní změny, kterým je vhodné předcházet.

Pokud chcete být ve stáří bez bolesti kloubů a schopni samostatné chůze a sebeobsluhy, je potřeba se začít o své klouby včas starat. A právě na péči o klouby a prevenci se zaměříme v tomto článku.

Složení a stavba kloubu

V lidském těle je přes 100 kloubů, z nichž většina se skládá ze dvou pohyblivých ploch, kdy jedna má tvar hlavice a druhá jamky jsou kryty chrupavkou.

Kloub jednoduchý je kloubní spojení, v kterém se stýkájí pouze dvě kosti. Nalézt ho můžeme u kloubu ramenního a kyčelního.

Kloub složený je kloubní spojení, v kterém se stýká více než dvě kosti. Charakteristické jsou pro kloub kolenní, loketní nebo zápěstní.

Složitost kloubu, a tudíž i množství problémů, které mohou nastat, závisí na počtu pohyblivých ploch a rozsahu daného kloubu.

  • Nejvíce možných pohybů se odehrává v kloubu ramenním, což je kloub kulový volný. Říká se mu tak proto, že hlavice svým tvarem připomíná kouli, na níž přesně nasedá zaoblená jamka.
  • Podobný, ale trochu pohybově omezenější, je kloub kyčelní.
  • Takto lze popsat každý kloub na těle a zařadit ho podle svého tvaru a funkce do různých anatomických skupin.
stavba-kloubu.jpg

Pohyby v kloubech mohou probíhat jedině tehdy, pokud kloubní spojení obsahuje všechny složky. Stavba kloubu je následující:

  • Kloubní chrupavky,
  • kloubní pouzdro (kloubní hlavice a jamka),
  • disky a menisky,
  • synoviální tekutina a membrána,
  • burzy a vazy.

Všechny tyto útvary se účastní pohybu a mají své specifické funkce. Kloubní chrupavka například snižuje tření při pohybu, synoviální tekutina vyživuje kloub zevnitř a vazy usměrňují pohyb. Kloub tak v některých případech může být opravdu složitý. Například anatomie kolenního kloubu patří k nejsložitějším.

Funkce kloubu

Klouby můžeme najít všude na těle, dokonce i na hrudníku nebo mezi obratli. Obecně nejčastěji činí potíže klouby končetinové, které se s věkem opotřebovávají a jejich pohyblivost se snižuje. Podle toho, zda se klouby nachází na horní či dolní končetině, se liší jejich funkce.

  • Klouby horní končetiny slouží k úchopu a orientaci v okolním prostoru.

  • Klouby dolní končetiny zajišťují přesun těla z místa na místo.

Z rozdílných funkcí vyplývá, že i onemocnění končetinových kloubů je odlišné.

  • Na horní končetině převažují problémy měkkých tkání, především svalů a vazů.
  • Klouby dolních končetin pak vzhledem ke své staticko-dynamické funkci často podléhají degenerativním změnám, které způsobují bolesti velkých kloubů (kloub kyčelní a kolenní).

Pojďme si detailněji probrat jednotlivé části kloubu.

Kloubní chrupavka a její funkce

Kloubní chrupavka pokrývá kloubní konce kostí. Většinou se jedná o hyalinní typ chrupavky . Chrupavka je klíčová část kloubu. V některých kloubech, jež jsou vystaveny velkému zatížení, se ale místo ní nachází mechanicky odolnější chrupavka vazivová.

Chrupavka v kloubu plní tyto funkce:

  • snižuje tření při pohybu,
  • chrání kloubní plochy před přímým opotřebením,
  • snižuje působení mechanických sil na kloubu,
  • je pružná, čímž tlumí nárazy při došlapu,
  • v dětství zajišťuje růst přilehlých kostí.

Hyalinní kloubní chrupavku lze popsat jako sklovitou pojivovou tkáň bez krevních a mízních cév a nervového zásobení. Kromě konců kostí v místě kloubu se nachází také na žebrech, v nosu, hrtanu, průduškách a průdušnici.

Zajímavé na ní je to, že se svým chováním podobá houbě, která dovede zadržovat velké množství tekutin. Díky tomu chrupavka snižuje tření při pohybu a vytváří jakýsi mazací efekt. Při zatížení kloubu během pohybu hraje prostup tekutiny v chrupavce významnou roli, neboť chrupavka vodu dovede podle potřeby nasávat a uvolňovat. Tím je dokonale pružná. Pružnost kloubních chrupavek se ale samozřejmě u jednotlivých kloubů liší.

  • Schopnost zadržovat vodu zajišťují tzv. proteoglykanové molekuly. Na viskozitě vnitřního prostředí chrupavky se ale také výrazně podílí kyselina hyaluronová a chondroitin sulfát – na tento fakt je potřeba upozornit, neboť právě s kyselinou hyaluronovou a chondroitin sulfátem se můžete setkat v rámci složení kloubní výživy. Jelikož se tedy jedná o tělu vlastní látky, které se v kloubech fyziologicky vyskytují, představují vítanou součástí doplňků stravy na klouby!
  • Chrupavku dále tvoří chondrocyty – vlastní chrupavčité buňky, kolagenní vlákna II. typu a glukosamin sulfát. Všech těchto složek chrupavky v dospělosti ale bohužel přirozeně ubývá a dochází k částečnému opotřebení povrchu uvnitř kloubu. Chondrocyty, kyselina hyaluronová a chondroitin sulfát se již nevytváří v takovém množství jako v dětství, a tak se snižuje i schopnost chrupavky do sebe vázat vodu. Chrupavka se snižuje, styčné plochy kloubu na sebe při pohybu začínají nasedat a podléhat mechanickému zatížení. To vše může vést ke vzniku degenerativních změn neboli artróze, která samozřejmě probíhá i na chrupavce, nikoli pouze na kosti, jak se mnoho lidí domnívá.

Osteoartróza, zkráceně artróza, je nejčastější degenerativní onemocnění kloubů. Vzniká na podkladě více rizikových faktorů, mezi něž patří: věk, obezita, genetika, dlouhodobě vykonávaná fyzicky náročná práce, vadné držení těla, slabost posturálních svalů, úrazy a vrozené abnormality

Vlivem toho dochází k opotřebení chrupavky, jejímu snížení a rozvolnění. Chrupavka tedy nemůže plnit své funkce a postupně dochází k rozvinutí obtíží. Mezi nejběžnější projevy patří vrzání kloubů, omezení rozsahu pohybu, bolest, citlivost při pohybu, ztuhlost a zánět. Na základě rentgenového snímku se rozlišují čtyři stupně. Čím je stupeň vyšší, tím jsou bolesti intenzivnější a může se přidružit otok kloubu a kostní výrůstky.

osteoartroza.jpg

Jako dobré řešení proti opotřebení kloubů, by se proto mohlo zdát, příliš se nehýbat a klouby co nejvíce šetřit – i to je ale špatně.

Pokud totiž dojde k dlouhodobé imobilizaci kloubu neboli znehybnění například vlivem sádrové fixace nebo nemoci, kloub se nemá příležitost promazávat synoviální tekutinou plnou živin. Proudění tekutin uvnitř chrupavky je pro uchování jejího zdraví zásadní. Je tedy potřeba kloubům dopřát pohyb, ač v menší míře a rozsahu, i například při artróze.

Co je meniskus a jakou má funkci

Disky a menisky jsou útvary z vazivové chrupavky, které se nachází jen u některých kloubů – například v kloubu kolenním nebo meziobratlových kloubech páteře. Rozdíl mezi diskem a meniskem spočívá v tvaru:

  • Disk je vyplněná, všude stejně vysoká destička, která rozděluje vnitřní prostor kloubu na dvě části.
  • Meniskus má poloměsíčitý tvar a směrem ke středu kloubních ploch se jeho výška snižuje.

Úkolem disků a menisků je:

  • Vyrovnávat nerovnosti kloubních ploch.
  • Chránit kloubní chrupavku před zvýšenou zátěží.
  • Napomáhají složitějším pohybům v kloubech.

Koleno má dva menisky, které mohou vlivem úrazu nebo přetížení prasknout. Ruptura menisku neboli prasklý meniskus většinou vyvolává silnou bolest, otok kolene a omezení pohyblivosti kloubu. S tímto problémem se lze setkat i u mladších osob.

Synoviální tekutina a membrána

Synoviální tekutina je lepkavá, čirá tekutina vylučovaná synoviální membránou. Jelikož je kloubní chrupavka bezcévná, je přítomnost synoviální tekutiny uvnitř kloubu zásadní. Zajímavý je také fakt, že kyselinu hyaluronovou uvnitř kloubu produkují právě synoviální buňky.

Funkcí synoviální tekutiny je:

Kloubní pouzdro

Zjednodušená stavba kloubního pouzdra (kloubní hlavice a kloubní jamka)
Zjednodušená stavba kloubního pouzdra (kloubní hlavice a kloubní jamka)

Kloubní pouzdro spojuje kloubní hlavici a kloubní jamku po obvodu. Je složeno z vnitřní synoviální vrstvy a vnější vazivové vrstvy. A právě synoviální vrstva produkuje zmíněný kloubní maz neboli synoviální tekutinu vyživující kloub.

K poškození a svraštění kloubního pouzdra může dojít při ztuhlosti měkkých tkání jako jsou svaly a šlachy. To dále může podnítit vznik artrózy.

Funkce kloubního pouzdra jsou:

  • spojuje kloubní plochy po obvodu,
  • tvoří vyživující synoviální tekutinu.

Vazy

Vazy, především ty u velkých kloubů, tvoří složitý systém. Představit si je lze jako silné a tuhé elastické pruhy, které spojují dohromady kosti a svaly.

Vazy (na obrázku červeně) pomáhají spojovat k sobě kosti i svaly.
Vazy (na obrázku červeně) pomáhají spojovat k sobě kosti i svaly.

Jejich úkolem je:

  • ze stran zpevňovat kloub,
  • zesilovat kloubní pouzdro,
  • zabraňovat nežádoucímu pohybu v kloubu,
  • přidržují svalové šlachy ke kostem.

Přetržení nebo pouhé natržení vazů může způsobit bolest kloubu a následné omezení pohybu. Mnohdy i po doléčení přetržení vazu obtíže stále přetrvávají.

Burzy

Burzy neboli tíhové váčky jsou dutiny vyplněné synoviální tekutinou.

Nejčastěji se nachází v místech zvýšené zátěže, tedy na rozhraní šlachy svalu a kloubního pouzdra. Při zvýšeném zatížení někdy mohou vyvolat typické praskání v kloubech.

Účel burz spočívá v:

  • zmírnění tření,
  • brání otlaku svalů a šlach v místě zátěže.

Nejčastější příčiny bolesti kloubů a svalů

Už dávno neplatí, že kloubní obtíže trápí jen starší jedince. Dnešní doba upřednostňující práci u počítače a dovolující jen občasný pohyb, nahrává vzniku onemocnění kloubů i u osob mladších 30 let.

Ne vždy je ale na vině sedavý způsob života. Příčin způsobujících problémy s klouby existuje celá řada. Bolesti při pohybu jsou časté i u aktivních a zdravě žijících jedinců. Zajímá vás jak to možné? Pojďme se podívat na nejčastější příčiny bolesti kloubů, které se mohou zvrtnout i v bolesti svalů.

Podle způsobu vzniku se příčiny způsobující kloubní potíže rozdělují na:

  • primární (idiopatické) – většinou souvisí s tím, jak žijeme,
  • sekundární (získané) – vznikají na základě patologických změn.

Primární příčiny kloubních obtíží

  • Genetické dispozice – pokud vaši biologičtí rodiče mají problémy s klouby nebo trpí některým onemocněním pohybového systému, je vyšší pravděpodobnost, že i vy budete bojovat s kloubními problémy.
  • Věk – u většiny chorob pohybového aparátu se pravděpodobnost vzniku potíží s klouby zvyšuje s věkem.
  • Pohlaví – pohlaví většinou o rychlejším rozvinutí bolestí kloubů nerozhoduje, avšak u některých onemocnění jako například u osteoartrózy se eviduje více případů u žen). Jak je to možné, není doposud známo.
  • Nadváha – nadměrná tělesná hmotnost zvyšuje tlak a zátěž na klouby, především na kolena a celkově klouby dolních končetin. Tím pádem dochází k rychlejšímu opotřebení.
  • Výživa – nedostatek některých vitamínů a minerálů může mít za následek zhoršenou regeneraci tkání kloubního systému, nebo může dokonce vést až k propuknutí onemocnění nebo vyvolání bolesti kloubů. Důležité proto je dodržovat pestrost a vyváženost stravy.
  • Dlouhodobé jednostranné zatížení kloubů – je dokázáno, že pokud vaše práce nebo sport opakovaně působí na některý kloub, může se u daného kloubu nakonec vyvinout osteoartróza. Stejně tak se kloubní obtíže jako bolest při pohybu nebo omezení rozsahu pohybu mohou objevit při dlouhodobě špatně prováděném pohybovém vzorci.
  • Nedostatek pohybu – různorodý pohyb je pro tělo velice prospěšný. Pokud se klouby a kosti nehýbou dochází nejen k nedostatečnému vyživování kloubů, ale může dojít až k vyplavování kalcia a řídnutí kostí.

Sekundární příčiny kloubních obtíží

  • Vrozené vývojové vady – některé vrozené kostní deformity mohou být příčinou bolesti kloubů. Kromě vzácných vrozených vad do této skupiny patří například i asymetrie dolních končetin.
  • Traumata – ať už se jedná o pád na ledě nebo o mikrotraumata, kterých si při sportu prakticky ani nevšimnete, to vše může vést k poškození kloubu.
  • Dna a cukrovka
  • Záněty a infekce
  • Degenerativní onemocnění

Rizikové skupiny

Vzhledem k tomu, že kloubní potíže vznikají z celé řady příčin, je pochopitelné, že se mohou objevit prakticky u kohokoliv a v jakémkoliv věku.

Vyšší riziko vzniku bolesti kloubů mají:

  • lidé na 65 let a ženy,
  • sportovci a atleti vykonávající fyzicky náročnou pohybovou aktivitu,
  • osoby dlouhodobě vystavené jednostranné zátěži (např. sedu),
  • mladší i starší jedinci s vadným držením těla a ochablým středem těla.
stari-lide-na-kole.jpg

Největší sklony mají osoby nad 65 let a ženské pohlaví. Nejčastějším kloubním onemocněním je bezesporu osteoartróza, která postihuje až 12 % celkové populace a s věkem její výskyt stoupá.

Podle Dungla (2014) osteoartrózou trpí 40 % populace ve věku 45–65 let. Nad 65 let pak osteoartróza trápí nadpoloviční část populace a nad 75 roků 80 % populace. Nejčastější lokalizací artrózy jsou kolenní klouby a následují klouby kyčelní. Právě také u těchto nosných kloubů se provádí nejvíce endoprotéz neboli totálních náhrad kloubu.

Mezi nejběžnější sportovní úrazy patří podtvrtnutí kloubu nebo natažení svalu. Na sportovní aktivity nejvíce doplácí hlezenní a kolenní klouby. Výjimečné ale není ani poranění kloubu ramenního.

Poškození chrupavek kosti holenní a stehenní se objevuje zejména u starších a těžších jedinců při běhání po tvrdém povrchu v nevhodné obuvi. U mladších sportovců, především fotbalistů, hokejistů a atletů se pak mnohdy vyskytují přetržené vazy v kolenním kloubu.

Metody péče o klouby a prevence bolesti kloubů

Aby vám klouby dlouho a dobře sloužily, vyplatí se o ně pečovat. S prevencí kloubních problémů je možné začít kdykoliv, klidně i v mladším věku. U kloubů platí nepsané pravidlo, že čím dříve začnete s péčí o klouby, tím déle budete fyzicky zdatní. Není tedy důvod prevenci odkládat.

Následující preventivní opatření mají svůj smysl v případě, pokud je budete dodržovat dlouhodobě. Aplikovat je můžete jak před rozvinutím bolesti, tak při již probíhajících bolestech kloubů a po lékařském stanovení diagnózy. Samozřejmě ale, pokud lékař neurčí jinak.

Jedná se o všeobecná doporučení, která se hodí pro aktivní mladší jedince i osoby v pokročilém věku. Je ale potřeba mít na mysli, že nejde o opatření léčebná. Jestliže se tedy u vás objeví začervenání kloubu, zvýšená teplota a nesnesitelná bolest, je načase vyhledat lékaře, který zvolí vhodnou léčebnou metodu .

Úprava tělesné hmotnosti

Obezita kloubům nesvědčí. Prokázáno je dokonce, že ženy s nadváhou mají čtyřikrát vyšší pravděpodobnost vzniku osteoartrózy kolen než ženy se zdravou hmotností. Úprava tělesné hmotnosti má proto své opodstatnění.

Dlouhodobá nadváha je významnou okolností pro bolesti kloubů i v mladém věku.
Dlouhodobá nadváha je významnou okolností pro bolesti kloubů i v mladém věku.
Hubnutí je složitý proces který ovlivní vaše tělo i psychiku. Pomoci může zařadit do jídelníčku nízkokalorické dietní přílohy, které popisujeme v jiném článku.

Pravidelný pohyb

Pravidelný a přiměřený pohyb je důležitý ať už vás klouby bolí, či nikoliv. Během pohybu se totiž klouby promazávají synoviální tekutinou a udržuje se jejich pohyblivost v plném rozsahu.

  • Nejvhodnější je cvičení s vlastní vahou, případně mírným odporem.
  • Vítaný je přirozený typ pohybu jako chůze, běh, cyklistika nebo plavání.
  • Méně vhodné jsou naopak kontaktní sporty (florbal, fotbal atd.), cvičení, při nichž dochází k tvrdým dopadům, nebo jednostranné aktivity jako tenis.

Zkrácené svaly, které mohou stát za snížením rozsahem pohybu v kloubu, může pomoci rozcvičit také jóga nebo gymnastické cvičení. Důležité je ale mít na paměti, že cvičení by nemělo způsobovat silnou bolest. Co se týče cvičení v posilovně, vždy je nezbytné se před cvičením rozcvičit a po dokončení cvičení se protáhnout.

MUDr. Pavel Šácha
Významným krokem v protizánětlivé strategii je pohybová aktivita, lehká chůze, nejlépe Nordic Walking; klouby se potřebují promazávat, a to se neděje, když se kloub nehýbe. Slýchávám odpovědi typu: „Ale když mě to při pohybu bolí. Tak jak se mám hýbat?“ Dotyčný má pravdu, ale tím se nezmění fakt, že je pohyb potřeba. Může plavat, hýbat se pomalu, dělat si masáže, a jak jsem výše zmínil, Nordic Walking, jenž odlehčuje klouby, rozděluje si váhu těla na 4 body místo dvou… Pohybová aktivita souvisí i se správným dýcháním; když někdo hodně sedí, dýchá jen povrchově, mělce, a to zase prospívá zánětu…

Potraviny na klouby

Do svého jídelníčku zařaďte více potravin obsahujících želatinu. Želatina na klouby je dobrá z toho důvodu,že obsahuje potřebný kolagen. Najít ji můžete v aspiku, tlačence, masných výrobcích nebo domácím vývaru. Dále byste měli jíst více ryb, které obsahují prospěšné omega-3 mastné kyseliny.

Vitaminy na klouby

Dbát byste také měli na pravidelný přísun ovoce a zeleniny. Vitaminy totiž dovedou, většinou sekundárně ovlivňovat zdraví kloubů, svalů a kostí. Mezi důležité vitaminy na klouby patří:

  • Vitamin C na klouby – kyselina askorbová, jak se jinak vitaminu C říká, má antioxidační a protizánětlivé schopnosti. Díky tomu posiluje imunitní systém a zmírňuje záněty v těle, takže i v kloubech.

    Kromě toho je vitamin C důležitý pro tvorbu kolagenových vláken, které odpovídají za pevnost a pružnost kloubních chrupavek. Jeho velkou zásobárnou je šípek, jahody, černý rybíz, zelí nebo maliny. V posledních letech je oblíbený přípravek lipozomální vitamín C s vysokou vstřebatelností (za den můžete do krve dostat výrazně vyšší množství céčka než u běžných doplňků stravy s C).

  • Vitamin D na klouby – odborně se nazývá kalciferol. Jeho tvorba se v těle přirozeně podporuje působením slunečních paprsků. V zimních měsících, kdy slunce není tak silné, ho ale může být nedostatek, což může způsobit odvápnění a křehnutí kostí. Proto je nezbytné ho do těla dodávat prostřednictvím stravy. Nachází se zejména v rybách jako je losos nebo makrela.

  • Vitamin H na klouby – biotin se spolu s vitaminem D podílí na správném růstu a vývoji kostí a svalů. Při jeho nedostatku dochází ke snížení svalového napětí, což způsobuje ochabnutí svalstva. Tím pádem mohou strádat i klouby. Doplnit ho do těla můžete pomocí potravy bohaté na luštěniny, ořechů, vajec nebo hovězího masa.

Kompenzační a rehabilitační pomůcky

Tato prevence se týká především starších jedinců, u nichž se již objevuje bolest a je diagnostikována osteoartróza. Použití opěrných pomůcek totiž může pomoci snížit bolest v kloubu a usnadnit pohyb. Je ale nutné se s nimi naučit správně zacházet.

K pomůckám pro chůzi patří například francouzské hole, berle nebo chodítka, která jsou vhodná v případě, že vás klouby bolí na obou končetinách. Dále existují nástavce na toaletu a madla do koupelen, která snižují riziko pádu a zlepšují stabilitu.

Ortézy, bandáže a kineziotaping

Ortézy a bandáže představují pasivní oporu, kterou je možné využít k odlehčení kloubu. Není ale vhodné je nosit po celý den. Sval v místě ortézy by totiž mohl postupně ochabovat a kloub by mohl zatuhnout.

  • Existuje několik druhů ortéz. Některé poskytují kloubu stabilitu, jiné zajišťují korekci postavení končetiny. Vhodný typ ortézy k vašemu onemocnění musí určit lékař.
  • Bandáže většinou část těla stahují, čímž ulevují od bolesti a otoku. Využívají se u méně závažných úrazů a kloubních potíží.
  • Metoda tejpování využívající lepicí pásky na kůži může pomoci zvětšit rozsah pohybu v kloubu. Tuto metodu je nevhodné provádět doma bez předchozí instruktáže vedené zkušeným terapeutem.

Doplňky stravy na klouby

Potravinové doplňky na klouby se prodávájí ve velkém rozsahu kvality i ceny.

  • Pokud se ale jejichž užívání přidá k ostatním režimovým opatřením jako je zmíněná redukce hmotnosti, pohyb a strava, lze od nich očekávat minimálně lepší regeneraci kloubní chrupavky.
  • dražší přípravky obsahují také kolagen (ideálně kolagenní peptidy s vysokou mírou vstřebatelnosti). Kolagen pomáhá kostím a chrupavkám. Takové komplexní přípravky můžeme nazývat jako kloubní výživa.
  • Také vám mohou pomoci omezit užívání léků na klouby na předpis, které často vyvolávají velké množství vedlejších účinků. Doplňky stravy na klouby žádnými vedlejšími účinky při dodržení dávkování nemají.
  • Je ovšem důležité si uvědomit, že příznivý efekt obsažených látek se u většiny kloubních přípravků projeví až minimálně po šesti týdnech pravidelného užívání. Je proto potřeba vytrvat v jejich užívání.

Přípravky na klouby nejčastěji obsahují některé z těchto látek:

Kloubní přípravky se prodávají v různých formách: – nejčastěji to jsou tablety na klouby, masti, tinktury, kapsle nebo ve vodě rozpustný prášek, z něhož se připraví drink.

  • Doplňky stravy ve formě kapslí se považují za méně vhodné z toho důvodu, že mohou činit problém při polykání. Aby totiž bylo dosaženo požadovaného účinku, je nutné užít hned několik tabletek najednou.
  • Kdežto drink na klouby ze sypkého prášku rozpuštěného ve vodě, stačí zkrátka vypít jednou denně, čímž tělo získá doporučenou denní dávku optimální pro podporu kloubů. Nevýhodou sypkých forem může u některých značek být velmi nepříjemná chuť.

Bylinky na klouby

Dokonce i některé bylinky mají prokazatelný vliv na zdraví kloubů. Patří mezi ně například bříza bělokorá, bříza, borovice lesní, kadidlovník indický, arnika horská nebo aloe vera.

Připravit si z nich můžete odvar, nálev, mast nebo tinkturu.

Masáž

Při masáží dochází k uvolnění kůže a podkoží, prokrvení a tkáňovým změnám. Výsledkem je relaxační účinek, který může podpořit rekonvalescenci či fyzický výkon.

Primárně tedy masáže na klouby jako takové nepůsobí, ale mohou je druhotně pozitivně ovlivnit.

Akupunktura

Jedná se o léčebnou metodu podle tradiční čínské medicíny, kdy se drobné jehličky zapichují do tzv. akupunkturních bodů. V místě vpichu jehly se aktivují periferní nervová zakončení, čímž se spouští vlna složitých reakcí, jež vedou k útlumu bolesti.

Akupunkturu tak lze využít jako alternativní způsob léčby kloubních potíží.